PESTRÉ SLOŽENÍ PARFÉMŮ. JAK SE V NĚM VYZNAT?

Vůně jsou součástí našeho každodenního života. Vůně oblíbeného jídla, milovaného člověka, vůně nového auta nebo smyslného parfému. Už od nepaměti jsme fascinováni vůněmi, které nás obklopují a snažíme se je uchovat, co nejdéle. Před 4000 lety v Mezopotámii vzniklo voňavé kadidlo spalováním pryskyřice a dřeva, které se používalo při různých náboženských obřadech. Takové kadidlo položilo základy parfémů, které se dále vyvíjely a v různých formách a podobách se vyskytovaly napříč celou naší historií až dodnes. Ve starověké Persii parfém symbolizoval postavení, Řekové si zase mysleli, že parfém vynalezli bohové a bohatí Římané rádi stříkali parfémy na stěny svých obydlí, ale i na své koně, či domácí mazlíčky.

Při výrobě parfémů se nejprve používaly zejména různé pryskyřice, květiny, koření a dřeviny. Ty se sušily, extrahovaly a destilovaly. Některé složky jako například ovoce jsou však kvůli vysokému podílu vody odolné vůči destilaci a extrakci, a tak se nepodařilo zachytit jejich vůni. Průlom nastal ve druhé polovině devatenáctého století, kdy se technologie výroby parfémů stala vyspělejší. Zrodily se syntetické vonné tóny a parfémy už nebyly omezeny jen na přírodní esence.

KLASIFIKACE PARFÉMŮ - RODINY VŮNÍ

Na základě použitých složek se parfémy třídí a klasifikují. První tradiční klasifikace vůní vznikla kolem roku 1900 se 7 rodinami vůní. V roce 1945 se však ukázalo, že tento model byl vzhledem k technologickému pokroku příliš primitivní, a tak v roce 1949 rakouský parfumer Paul Jellinek vymyslel první kolo vůní. Kolo vůní funguje z větší části tak, že ilustruje vztah mezi čichovými skupinami na základě podobnosti nebo rozdílů. Slouží jako vizuální pomůcka nejen při identifikaci parfémů, ale také při vývoji nových sloučenin. V roce 1983 pak legendární taxonom parfémů Michael Edwards přestavěl kolo vůní od základů. Vonné kolo Michaela Edwardse bylo velmi úspěšné a od té doby se stalo průmyslovým standardem. Enologové nebo profesionální degustátory vína jsou dokonce známí tím, že používají kolo vůní při identifikaci aromatických sloučenin ve víně. Edwards jej ještě upravil a zdokonalil, aby se stalo ještě efektivnějším. Poslední revize z roku 2010 obsahuje čtyři standardní rodiny – květinová, orientální, dřevitá a svěží, které se dále rozdělují do různých podskupin.

KVĚTINOVÁ RODINA VŮNÍ

Květy jsou nádherné dary přírody. Lahodí našemu oku, čichu a některé mají také léčivé účinky. Tisíce květin a tisíce vůní, není divu, že právě květiny se staly nejvyužívanější ingrediencí přidávanou do parfémů. Sladké, jemné, svěží, pikantní, intenzivní květinové tóny tvoří nádherné vonné kompozice, které se mohou skládat z jediného květinového tónu nebo mohou obsahovat několik dokonale sladěných květinových tónů. Květinové vůně mají romantický ženský nádech, ale nejsou výlučně domény pouze dámských parfémů. Patří sem široká paleta dámských i pánských vonných kompozicí od lehkých jarních kombinací až po opojné, těžší sladké parfémy.

Mezi nejoblíbenější a nejčastěji využívané květiny v parfumerii patří určitě majestátní královna růže, která je symbolem vášně a lásky. Také romantická a něžná pivoňka se svou jemnou sladko-svěží vůní nebo exotická orchidej, která připomíná vůni vanilky a kokosu. Zvláštní skupinou jsou bílé květy, které mají charakteristickou indolickou vůni. Indolická vůně by se dala popsat jako opojná květinová vůně s živočišným nádechem. Mezi nejznámější bílé květy patří jistě velmi oblíbený jasmín nebo gardénie, nebo nejoblíbenější květ Marie Antoinetty tuberóza také známá jako noční hyacint.

ORIENTÁLNÍ RODINA VŮNÍ

Orientální vůně jsou lákavé a vzrušující, zahalené rouškou tajemství s dobrodružným nádechem. Jsou to vůně dalekých zemí, které jsou velmi intenzivní, opulentní a hřejivé.

Orientální vůně nejčastěji obsahují pryskyřice a balzámy, které jsou nejstarší ingrediencí přidávanou do parfémů. Pryskyřice mají hlubší intenzivnější dřevitou vůni díky čemuž se výborně kombinují s jinými dřevitými tóny. Mezi nejpoužívanější pryskyřice patří kadidlo nebo myrha. Balzámy jsou o něco jemnější a sladší, ale zároveň mají výrazný charakter. Častokrát mají vanilkový nebo květinový podtón. Nejznámější balzámy jsou nepochybně peru balzám nebo labdanum.

Když slyšíme slovo orient určitě se nám v mysli vybaví koření různých chutí, barev a vůní. Kořeněné tóny se v parfumerii dělí na studené a teplé. Mezi teplé kořeněné tóny patří aromatická skořice, výrazné hřebíček, kterým vůni dodává organická sloučenina eugenol nebo exotický a vzácný šafrán se svou hořko-sladkou jemně koženou vůní. Z nich vznikají většinou základní tóny parfému, protože jsou velmi silné a mají dlouhotrvající vůni. Studené koření jako je kardamon, pikantní zázvor nebo koriandr jsou většinou aromatické koření, které se nacházejí na vrcholu pyramidy vůně, a tudíž tvoří hlavu parfému.

DŘEVITÁ RODINA VŮNÍ

Dřeviny nám poskytují širokou škálu vůní, které nás spojí s přírodou a parfémem dodávají hloubku, intenzitu a dlouhotrvající charakter. Dřevité vůně jsou elegantní a hřejivé. Nejkrásnější vonné kompozice tvoří ve spojení s pryskyřicemi, květinami nebo kořeněnými akordy.

Santalové dřevo s vysokým obsahem vonných silic či cedr s jemně jehličnatou vůní v parfémech rozeznáváme snad nejčastěji. Dřevité vůně však netvoří jen dřevo samotné, ale například i takový dubový mech, který se svojí zemitou a smyslnou vůní tvoří základ chyprových a fougére vůní. Dalšími ingrediencemi, které patří do skupiny dřevin jsou vetiver a pačuli. Vetiver není dřevina, ale tráva, pačuli je zase keř často využíván také v aromaterapii, ale jejich vonný profil je dřevitý, a tak právem patří do skupiny dřevitých vůní.

SVĚŽÍ RODINA VŮNÍ

Svěží vůně máme v oblibě zejména během horkých letních měsíců, kdy automaticky saháme po lehčích vonných kompozicích. Díky své svěžesti a lehkosti jsou ideální pro běžné nošení a pro sport. Jsou také první volbou mladých lidí, kdy odrážejí jejich mladický elán a energii.

Hovoříme-li o svěžích vůních své místo v nich mají určitě citrusy. Citrusy jsou v parfumerii používány od nepaměti. Jejich historie sahá až do dob starých Sumerů, kteří citrusy používali zejména do kadidel. I sám Napoleon Bonaparte má rád mýdla a kolínské vody s citrusovou vůní, zejména s vůní bergamotu. V parfumerii se často využívají také listy a květiny pomeranče, neroli nebo aromatická meduňka. Využívá se zejména šťáva z citrusů, kůra, sušené nebo čerstvé plody, ale také rozkvetlé stromy.

I v přírodních či syntetických složkách najdeme svěží ingredience, které jsou osvěžující a povzbudí ducha i mysl. Čisté vodní tóny nebo organická sloučenina aldehyd připomínají vůni čistoty a svěžího rána. Zelené tóny čerstvě posečené trávy nebo šťavnatého aloe vera působí velmi harmonicky, ale zároveň nás dobijí pozitivní energií.

V parfémech se stále častěji setkáváme i s netradičními vonnými složkami jako jsou například vůně čerstvě upečeného perníku, intenzivní melasové aroma rumu nebo slaná živočišná vůně kaviáru. Zdroje nejrozmanitějších vůní jsou téměř nevyčerpatelné a právě proto je svět parfémů tak fascinující.

Máte svoji oblíbenou vůni, která Vám připomíná dětství, která Vám vždy vykouzlí úsměv na rtech nebo takovou, kterou milujete tak moc, že ​​byste se do ní zahalili od hlavy až k patě? Prohlédněte si naši encyklopedii parfémů, kde naleznete přehledně uspořádané jednotlivé složky vůní, dozvíte se mnohé zajímavosti a můžete si vybrat parfém na základě své oblíbené ingredience.